Petr Pastrňák
28/3 - 27/4/2019
Vernisáž proběhne ve středu 27.března 2019 v 17 hodin. Úvodní slovo pronese kurátor výstavy Martin Dostál.
Vystoupí Petr Pyciak - didgeridoo.
Pro malíře Petra Pastrňáka neplatí v umělecké práci dané jistoty. Každým obrazem, ať již ho vytváří na plátno nebo na papír, pokouší své možnosti a otevírá se očekáváním. Samozřejmě, má svoji zkušenost, vždyť se svými obrazy nastoupil docela razantně na českou scénu už kolem poloviny 90. let. Má svoje metody a techniku, jak své obrazy dělá, svůj výrazný styl, který se přirozeně a plynule proměňuje. To vše zakládá sebejistotu malíře a také stimuluje očekávání publika a jeho sběratelů.Nicméně, nikdo, ani malíř, neví, co se stane v jeho příštím obraze.
Po Hořících lesích a temných pruzích industriálních měst a továren, s nimiž se ukázal Pastrňák na výstavách v prvních letech prvního desetiletí následovala kolekce obrazů s tématem bouře - hraniční řádění živlů zkrátka lákalo malíře energií motivu i impulsem k malování. Pastrňák objevoval krajní stav krajiny, která se proměňuje vypětím strhujícího děje natolik, až se ztrácí v abstraktnu dění. Požár lesa, stejně jako smršť větru, výboje blesků a stakato deště, doprovázené hrozivou či temnou změnou
barvy, posouvaly atmosféru malířových obrazů tam, kde jsme na to u výjevů z lesních zákoutí a postklasických krajin nebyli zvyklí. Tyto motivy přirozeně rozvíjely Petrovo vizuální přemýšlení o možném zobrazení krajiny. Byly ovšem také jistou metaforou pocitu ze světa, senzitivním záznamem obav malíře, jehož malování je tak úzce propojeno s osobním fyzickým i psychickým stavem a s atmosférou světa, v němž tvoří. Nikoliv náhodou se lesní výjevy tak rády sytí jarní barevnou svěžestí a vitální lákavostí, lesy, do leckerých z nich se malíř osobně vydává, aby zde impresivním gestem, snad po vzoru impresionistů, zachytil svůj těkavě kontemplativní obrazový dojem.
V posledních letech se vedle motivů klidnější i bouřné krajiny a milovaných zelených i okrově prozářných lesů objevují opět i válečkové kompozice, jimiž Petr v polovině 90. let uhranul zdejší sběratelské a umělecké prostředí. Válečky se ovšem od oněch dob výrazně proměnily, ostatně Petr Pastrňák vždy přemýšlí, jak nacházet pro sebe nové impusy, kterými posune vlastní estetiku, jak znovu a jinak pracovat s náhodou a vlastní připraveností , jak stavět jinak a opět jinak své obrazy, když přitom tak dobře ví, že sám sebe neobejde. Extenzivní a malířsky vděčná Petrova estetika je ovšem také pokoušena krajnostmi „ošklivé“ malby, která je však přes svoji novost a jinakost jako vždy a opět krásná.Zkouší proměňovat svoji techniku vymývání barvy, experimentuje s barvami, respektive využívá jejich různou dobu zasychání a sleduje
možnosti, které se na plátně či papíru odehrávají, při tom je důležitá i rychlost malování, podepřená krajní psycho-fyzickou koncentrací .
Na recentní výstavě je zachycen stav malířova malování k dnešním dním s lehkou připomínkou minulosti, řada vystavených obrazů však byla také namalována v loňském roce. Z nich bych rád upozornil na dvě velmi podobná plátna, zobrazující posvátnou indickou horu, pod kterou našel Petr svůj nový domov.Již delší čas totiž střídá život v Čechách s dlouhodobými, stále s prodlužujícími, pobyty v jižní Indii. Být tam ho naplňuje osvobodivým pocitem -prostě je, pracuje na zahradě, žije. Myslím, že něco z toho pocitu se dostalo právě na obrazy, na kterých tamní posvátnou horu zachytil.
Malování je pro Petra Pastrňáka způsobem jeho mentální i fyzické existence.Syntetizuje se v něm zkušenost západního malířství, včetně obdivu k různým více či méně tradičním krajinářům, ale také hluboké pochopení abstrakce, gestického malířství a seriálnosti, tak faktická znalost východních filosofií a východoasijského umění a také touha prostoupit a poznat struktury toho, co nás obklopuje, konformuje a svádí. Aktivnost a kontemplativní akčnost, spojená s poznáváním, zakládá Petrovo výjímečné malování, jeho klid i bouři lesů, rytmus abstraktních pláten, sytost i prázdnost barev, vrstevnatost důvodů, jak zachytit skutečnost, která se abstrahuje a zhmotňuje v obrazy, v nichž se dá tak jedinečně spočinout. Vždy v nich zůstává dostatek prostoru pro naše mentální i fyzické existence.Syntetizuje se v něm zkušenost západního malířství, včetně obdivu k různým více či méně tradičním krajinářům, ale také hluboké pochopení abstrakce, gestického malířství a seriálnosti, tak faktická znalost východních filosofií a východoasijského umění a také touha prostoupit a poznat struktury toho, co nás obklopuje, konformuje a svádí. Aktivnost a kontemplativní akčnost, spojená s poznáváním, zakládá Petrovo výjímečné malování, jeho klid i bouři lesů, rytmus abstraktních pláten, sytost i prázdnost barev, vrstevnatost důvodů, jak zachytit skutečnost, která se abstrahuje a zhmotňuje v obrazy, v nichž se dá tak jedinečně spočinout. Vždy v nich zůstává dostatek prostoru pro naše domýšlení.
Martin Dostál