Josef Ullmann: Mezi tichem a bouří

27/6 - 31/8/2019

Kurátor: Michael Zachař
Vernisáž proběhne ve středu 26.6.2019 od 16.30 hodin
V hudebním programu vystoupí houslový virtuos Jaroslav Svěcený.
Zapůjčená díla jsou ze sbírek Českých přístavů, a.s.a ze soukromých sbírek.

Akademický malíř Josef Ullmann (1870 – 1922) patří k vynikajícím krajinářům sklonku 19. a počátku 20. století, ale nedostává se mu dosud zasloužené odborné pozornosti, třebaže jde kontinuálně o autora frekventovaného ve výstavách i na aukčním trhu a sběrateli už po generace oblíbeného a vyhledávaného. V současném boomu zájmu o impresionistické krajiny Ullmannova slavnějšího vrstevníka Václava Radimského je namístě důrazně připomenout jakkostně stejnorodé a výrazem často daleko zajímavější krajinomalby nedoceněného Mařákova žáka.

Pro výstavu v Galerii města Trutnova se podařilo shromáždit vcelku reprezentativní kolekci 65 obrazů i kreseb dobře dokládající autorův umělecký vývoj. Ullmann, pocházející z Nekmíře u Plzně, studoval nejprve na mnichovské akademii a teprve následně přišel na pražskou, kde po krátké zastávce ve figurální škole profesora Maxmiliána Pirnera zamířil do modernější krajinářské speciálky profesora Julia Mařáka. Velmi brzy po ukončení studia roku 1899 začal vystavovat na pražských výročních výstavách v Rudolfinu, a to zejména březové háje v různých denních i ročních dobách. Od drobných skic přecházel ke středním, větším i monumentálním formátům, přičemž volil nejednou i formu triptychu (Průhonický park, Ve skalách). Vždy sledoval obrazovou efektnost, kompozice volil na prostorovou diagonálu či na středovou hloubkovou osu, což mu zajišťovalo upoutání pozornosti diváka, který je až magicky vtahován do obrazu. Náladu atmosféry si vychutnával zejména v oblíbených nokturnech, které poznal již v Mnichově a neopustil je do konce života. Mařák mu předal smysl pro krásu stromů, idylu lesních tišin, které maloval ovšem již verističtěji (Tůňka) a hbitějším štětcem. Po roce 1900 se jako průbojný třicátník etabloval stovkami noblesních, někdy mondénních a jindy překvapivě moderně malovaných prací, jež varioval v rozličných koloristických způsobech (Močál, Poslední paprsky). Vyzrával technicky a přibývalo velkých formátů, jak dokládají bezmála dvoumetrová plátna dochovaná v Národní galerii, GASKu i v soukromí. Obrazy mu hojně otiskovala Zlatá Praha, Dílo, Světozor, později i Český svět, a právě ta četnost reprodukovaných děl nám dnes dobře umožňuje sestavit co nejpřesnější pořadí vzniku obrazů, které malíř moc často nedatoval.