x

Jiří John

11/9 - 18/10 2014

 

   Toho červnového dne před čtyřiceti dvěma roky, kdy marná operace po vleklé nemoci ukončila život Jiřího Johna, ztratila česká kultura mnoho. Zemřel umělec, jakých měla vždy poskrovnu, a nebylo mu ještě padesát. Náležel ke „generaci šedesátých let”, jejíchž nekonformně tvořících výtvarníků se útlak komunistického  režimu  dotýkal  velmi  tvrdě. Tím víc se snažili o normalizaci poměrů ve státě, který většinou nemohli ani nechtěli opustit. Nemálo sil museli obětovat věcem odvádějícím je od vlastních tvůrčích problémů, po léta neměli styk s cizinou, časem však někteří na mezinárodní jeviště pronikli a vynikli tam. A je zajímavé a poučné, že jedním z nejúspěšnějších byl tichý a nepříliš průbojný John, který se pohyboval na okraji hlavních názorových proudů a nacházel své nejbližší v umělcích starších; z domácích to byli zejména Josef Šíma a Václav Boštík, z cizinců Max Ernst a Giorgio Morandi. Se Šímou a Ernstem ho sbližoval zejména mimořádný smysl pro „historii přírody”, s Boštíkem a Morandim cit pro „metafyziku hmoty”. Vytvořiv si zvláštní typ obrazu mezi krajinou a zátiším, dokázal tento hloubavý básník tvarů a barev, pro něhož malba byla záležitostí nejen zraku, nýbrž i hmatu, obohatit moderní zobrazování přírody, zejména země, osobitým a novým pojetím témat tak základních, jako je souvislost vznikání a zanikání, spojitost proměňování, opakování a trvání, neoddělitelnost sféry rostlin a nerostů. Asi proto, že si vážil tradice, že byl kultivovaný, ne však přejemnělý, že byl přirozený, že nikdy nespekuloval, dával John lidem uprostřed překotnosti a křečovitosti dnešního života štěstí a útěchu. Při všem svém sepětí s minulostí  evropské kultury nebyl poznamenán její rostoucí únavou.

   Moderní výtvarnost rodila na harmonicky vzrostlém stromu Johnovy tvorby ovoce dosud šťavnaté a zdravé. Proto před jeho obrazy na zahraničních výstavách odkládali i otrlí kritikové, pokud byli schopni si jich všimnout, profesionální výzbroj a okouzleni se aspoň na chvíli přiznávali k tomu, co v nich zůstalo ještě z časů, kdy byli více milovníky než soudci. – Jiří John byl velký malíř a kolorista, i když nehýřil barvami, účin jeho malby se zakládá hlavně na bohatství odstínů a na rozmanitosti malířského rukopisu, který je v podstatě rukopisem rytce. Ne náhodou se v cizině dostalo nejvyšších poct jeho grafice. Rok před Johnovou smrtí nazvala ho porota mezinárodní soutěže v italské Bielle jedním z nejlepších rytců naší doby – uno dei migliori incisori del nostro tempo. A právě on, který při práci nejjednodušší grafickou technikou, suchou jehlou, dokázal vytěžit maximum živosti z výrazového prostředku zdánlivě stereotypního, ze šrafování krátkými rovnými čárkami – právě on se ve své generaci zasloužil snad nejpodstatněji o vysokou úroveň současné české grafiky. – Johnova smrt ochudila soudobou kulturu o muže vzácně citlivého, ušlechtilého a lidského, jehož přitažlivost se s roky neumenší, lidem vzala druha, na něhož nelze zapomenout. Neboť spojení umělecké velikosti s lidskou krásou je vzácné v každém čase. Jedině trvalá přítomnost takovýchto osobností v našich myslích nám dává sílu věřit, že duchovní hodnoty mají smysl.

 Jaromír Zemina

   

   Jiří John se narodil 6. 11. 1923 v Třešti, vyučil se tam zámečníkem, v letech 1945–1946 studoval v Praze na Státní grafické škole u Zdeňka Balaše a 1946–1951 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u Josefa Kaplického. V letech 1954–1958 vytvořil s Václavem Boštíkem jedinečný památník židovských obětí nacismu v Pinkasově synagóze v Praze, k jeho rozměrným pracím pozdějším náleží také návrhy gobelínů do veřejných prostor. Jako grafik a kreslíř se výrazně projevoval i ve svých ilustracích, jejichž vrcholem jsou kresby v knize básnických próz Františka Halase Tvář rodné země, vydané nakladatelstvím Československý spisovatel roku 1972. –  Jiří John byl členem spolku Umělecká beseda, skupiny UB 12 a Spolku českých umělců grafiků Hollar. Od roku 1963 vyučoval na pražské Akademii výtvarných umění. Zemřel 22. 6. 1972 v Praze. Nejrozsáhlejší výstavy jeho tvorby se konaly roku 1979 v Domě umění města Brna, 1992 v Jízdárně Pražského hradu a 2004 ve Výstavní síni Mánes v Praze. Roku 1988 o něm vyšla v nakladatelství Odeon monografie od Jaromíra Zeminy, podruhé ji vydala v roce 1992 Národní galerie. Roku 2012 byla na Johnově rodném domě v Třešti odhalena pamětní deska.

Otevřeno

út–pá: 9.00–16.30
so–ne: 9.30–15.00

Vstupné

Dospělí 30 Kč
Děti, studenti a důchodci 20 Kč

Generální partner Galerie města Trutnova
Generální partner
Logo gamt.cz

Slovanské náměstí 38, 541 01 Trutnov
+420 499 815 916
gamt@gamt.cz

Facebook gamt.cz
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte.