Jiří Havel: 90 let v horách

24/6 - 28/8 2021

„Být romantikem znamená dát všednímu vyšší smysl, známému důstojnost neznámého,
konečnu lesk nekonečna.”
/Novalis/
 
 

V letošním roce oslavil významné životní jubileum Jiří Havel, jeden z nejvěhlasnějších fotografů Krkonoš. Galerie města Trutnova předkládá návštěvníkům při této příležitosti průřez jeho celoživotní tvorbou, která reflektuje velkou část stěžejních témat, ačkoliv vzhledem k rozsahu autorova díla nebylo možné je představit vyčerpávajícím způsobem. Je to zcela zřejmě dáno tím, že Jiří Havel je nejen neuvěřitelně plodným fotografem, ale zároveň vášnivým cestovatelem. V našem výběru jsme ovšem upřednostnili záběry našeho nejvyššího pohoří, místa, které je autorovi nejbližší nejen svojí geografickou polohou.
Jiřího tvorba vychází z lásky ke krajině, ať už k té vzdálené nebo zcela blízké. Je však vhodné zmínit, že obdiv ke krajině není v historii výtvarného umění zdaleka takovou samozřejmostí, jak by se mohlo dnes na první pohled zdát. Ve středověku o krajinomalbě samotné ještě nemůže být ani řeč a krajinné prvky v obraze mají především hodnotu symbolickou. V renesanci se setkáváme s krajinou idealizovanou, a to hlavně v pozadí portrétní tvorby. Hory zvláště bývaly považovány za temné a nebezpečné místo, jež rozhodně nebývalo v historickém povědomí spojováno s krásou.
Až v 18. století J. J. Rousseau dokázal nalézt v přírodě chrám, místo, kde se člověk setkává sám se sebou a s Bohem. A byli to následně teprve romantičtí umělci 19. století, u nichž naplno vzplanul obdiv k divoké přírodě, a kteří do volné krajiny začali pořádat výpravy, při nichž se zvolna rodilo chápání krásy obsažené v přírodních scenériích.
Právě romantikům vděčíme za to, že dnes zcela přirozeně a samozřejmě vnímáme hory a divoké lesy jako krásné a v dramatických projevech přírodních živlů nalézáme manifestaci toho, co nás přesahuje, co překračuje hranice poznatelného a ovládnutelného rozumem. Byl to zejména Immanuel Kant, kdo stanovil, že estetická měřítka přejímáme z řádu přírody a zároveň, že naopak přírodu poměřujeme uměleckými kritérii. To vše byly úvahy, které nám dnes umožňují mít ze setkání s krajinou hluboký zážitek a vytvářet si ke krajině vztah.
Výsledkem takového výjimečného vztahu ke krajině je i tvorba Jiřího Havla. Vytvořit si vztah ke krajině znamená nejen do ní vstoupit, ale sám být tou krajinou. Být její součástí a nést si její otisk v sobě. Jiří Havel za svoji neuvěřitelně dlouhou tvůrčí dráhu přenesl tento zvnitřněný vztah ke krajině do stovek fotografií. Několik desítek z nich se stalo ikonickými pohledy na Krkonoše. Jejich hodnota není jen estetická, založená na ladné kompozici jednotlivých záběrů, bytostné střídmosti a čistotě formy, ale má i svoji hodnotu uměleckou. Jiří nejen pro své věrné epigony a kolegy v oboru krajinářské fotografie, ale také pro nás, prosté diváky, stanovil jakýsi kánon, způsob, kterým se lze na krajinu Krkonoš dívat. Jeho snímky se staly pro mnohé z nás návodem, jak krajinu pozorovat a co v ní hledat. Jeho tvorba je příkladným dialogem umělce s přírodou, její doslovnou i metaforickou krásou.
Umožnil nám pod clonou všednosti vyčíst pravidelný rytmus kmenů buků a bříz nebo sledovat dramatické linie stromů Rýchorského pralesa v mlze, který na Havlových fotografiích působí jako pečlivě komponovaná čínská tušová malba. Krajka sněhové námrazy, odlesk tajícího sněhu či detaily horské flory se pod jeho objektivem měnily v grafická díla nebo malby. Jak už bylo řečeno, Havlova fotografická cesta za krajinou však nebyla jen poutí krkonošskou. Podtrhl sochařské kvality Adršpašských skal a nesčetněkrát a s velkou láskou navštívil Dolomity a podíval se do nejrůznějších exotických destinací.
Co však zůstává společné, je způsob, kterým Jiří Havel zaznamenal krajinu. Je jako dobře zahraná skladba. Vyznačuje se lehkostí a grácií tak samozřejmou, že si málem ani neuvědomíme, jak výjimečné je zachytit východ slunce tak, aby v něm byl obsažen odlesk všech minulých i budoucích jiter, a abychom v majestátu hor zahlédli zároveň vzestup i pád naší mysli.
 
Lucie Pangrácová
 
Ing. Jiří Havel se narodil v roce 1931 V Horní Branné, od roku 1950 žije v Trutnově. Původním povoláním je železniční inženýr, od roku 1980 profesionální fotograf. Za svoji dlouhou tvůrčí dráhu uspořádal několik desítek výstav a vydal řadu úspěšných obrazových publikací.