Jiří David Nadměrná specializace plodí smrt jako bouři nad mraky

18/5 - 17/6/2017

Vernisáž se uskuteční ve středu 17.5.2017 v 17. hodin.
Výstavu uvede kurátor Martin Dostál.
Vystoupí kapela EKG Blues

Nadměrná specializace plodí smrt jako bouři nad mraky

Jiří David

kurátor: Martin Dostál

     Jiří David (narozen 28. srpna 1956 v Rumburku), senzuální tvůrce fragmentarizovaných odkazů osobního, uměleckého i společenského života, vstoupil na artistní scénu v 80. letech minulého století. Zprvu se prosadil malovanými obrazy, zřetelně nejkomplikovanějšími ve své generaci, přestože začasto vyprázdněnými ve své útržkovité naraci. Již tehdy bylo cítit ambivalentní napětí v práci s barvou, které vyústilo ke konci osmé dekády v Bílou a Černou sérii. Záhy se v Davidově rejstříku objevily objekty, instalace a konceptuální fotografie. Z nich zejména cyklus Skryté podoby, černobílé dvojice pravopravých a levolevých portrétů mediálních a uměleckých osobností českého i světového významu zaznamenaly mezinárodní ohlas. Krátce nato se pustil Jiří David i do tvorby videí a také rozšířil svůj výrazový repertoár o klasickou fotografii. Slavným se také staly neonové objekty, instalované nad pražským Rudolfinem i nad Pražským hradem. Pro mnohé pozorovatele se tak stává tvůrcem zdánlivě nečitelným, rozpolceným, těkajícím mezi médii. Opak je však pravdou, Jiří David je totiž překvapivě soustředěný ve významu každého svého díla, ve své komunikaci, kterou chce s divákem navodit, v tom, jak v každém uměleckém výstupu koncentruje svojijedinečnou vizuálně-mentální zkušenost.

            Davidova výstava přináší do trutnovské galerie koncentrovaný výběr z různých úseků Davidova tvůrčího života, počínaje raným dílem z roku 1984, jednoho z nejdůležitějších obrazů postmoderních osmdesátých let, až po řadu nejnovějších prací. Divák tak poznává Davidův komplikovaný vizuální svět v jisté celistvosti a s důrazem na jeho estetické a společenské kvality, s akcentem na jistou ikonografickou i formální radikalitu. Smyslem práce Jiřího Davida a také každé jeho výstavy je působit onou davidovskou estetikou, která se snaží bortit či vyprazdňovat zavedená „krásná“ pravidla, ale stejně tak je, v paradoxní dichotomii, i esteticky posilovat. Jistá zašifrovanost témat, která se na Davidových obrazech a dílech objevují, ponechává divákovi otevřenou možnost jejich vnímání, jak to odpovídá jeho životním zážitkům a zkušenostem se „čtením“ umění. Vždy je však cítit intenzivní důvod, proč to které dílo vznikalo.

Martin Dostál