Jakub Špaňhel, Jiří Kobr: Pod Skalou

31/10/2019 - 11/1/2020

Kurátor: Lucie Pangrácová
Vernisáž za účasti autorů proběhne ve středu 30. října v 17 hodin.

Jakub Špaňhel (narozen 1976 v Karviné) a Jiří Kobr (narozen 1974 ve Dvoře Králové nad Labem) jsou autoři generačně spříznění, ale jejich tvorba, jak je zřejmé na první pohled, vychází z nestejných formálních přístupů a souvislostí. To, co tyto autory spojuje, opomineme-li dobu studií na Akademii výtvarných umění v Praze (Jakub Špaňhel: 1995–2002, Jiří David, Milan Knížák; Jiří Kobr: 1997–2003, Petr Siegl a Jindřich Zeithamml), je však to, že oba zakotvili ve Svatém Janu pod Skalou, kde žijí a částečně i tvoří. Tato teritoriální spřízněnost nakonec dala název i výstavě, na níž se se svými díly potkali také mimo společný ateliér.

Zatímco Jakub Špaňhel začal být vnímán jako nepřehlédnutelná osobnost už na škole a jeho malířská kariéra se prudce rozvíjela, Jiří Kobr neměl tolik příležitostí věnovat se vlastní tvorbě naplno a pracoval delší dobu jako restaurátor, řezbář a pedagog a  jeho volné práce jsou především mladšího data.

V jednom výstavním prostoru se však jejich díla snoubí v překvapivé symbióze. Expresivní malba Jakuba Špaňhela a  tvarově střídmá, geometrická abstrakce objektů Jiřího Kobra mají totiž důležitý styčný bod, kterým je abstrakce. Ačkoli má u každého z autorů, co se týče tvarosloví, diametrálně odlišnou polohu, princip uchopení podstaty je týž.

 Jakubova nedořečenost změti energických tahů širokým štětcem vede nakonec přes to nezaznamenané, vynechané, díky latentně přítomné preciznosti, k ještě autentičtějšímu zpřítomnění viděného. Je těžko postižitelné, odkud se z rozevláté změtí tahů a skvrn rodí přesná představa o detailu i celkové atmosféře, která je v jeho dílech vždy přítomna. Právě v tomto bodě se však potkává s Jiřího plastikou, který své lapidární, stroze konstruované objekty oprošťuje od všeho marginálního a nechává v kontrastu s tím zaznívat jen křehké detaily, které těmto strohým tvarům vrací cosi osobního, snad vřelost, jakou známe z lidové tvorby a jež je blízká stylizaci Josefa Čapka. Ze spojení čisté geometrie a její polychromie se rodí objekty, které jsou obecně platným symbolem i otiskem jedinečného.

Jako určitý bonus na této výstavě můžeme sledovat, jak ze Špaňhelových smyslných obrazů v přítomnosti Kobrových plastik více vyvstává jakýsi meditativní akcent a jak Kobrova kontemplativní tichá plastika naopak posiluje ve svém expresivním výrazu.

Lucie Pangrácová