Zdena Šafka Stále jsem to já

9/9 - 9/10 2021

kurátor: Lucie Pangrácová

Zdena Šafka vstoupila na pole výtvarné tvorby ze sféry textilní. V letech 1974-1981 studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové obor textilní výtvarnictví v ateliéru Bohuslava Felcmana. Její umělecká dráha tak začínala v oblasti módního návrhářství, designovala např. sportovní oblečení pro českou olympijskou výpravu, školní, ale i divadelní kostýmy a tkala velkoformátové gobelíny. V posledních letech se ale její pozornost obrátila téměř výhradně k malbě.

Trutnovská výstava, představující průřez její malířskou tvorbou, byla nazvána Stále jsem to já. Dotýká se několika zásadních poloh i témat, jež se rozpínají do pozoruhodné šíře. Důležitý prostor je věnován malbě figurální. Téměř všechny náměty v této oblasti jsou osobní. Zdena maluje nejčastěji své blízké a často také sebe samu. Portrétované zachycuje takřka realisticky, přesto však jednotlivé figury podléhají různé míře stylizace. Jako by nám předkládala velmi výmluvnou podobu zobrazovaných, ale zároveň nechávala cosi nedořečeného. To, co chybí, přirozeně směřuje akcent naší pozornosti na to, co přítomné je. Gesto, vzájemné postavení jednotlivých osob na obraze. Mnohem více než konkrétní vnější podoba tak z pláten vyvěrá imprese uplynulého okamžiku.

Tento princip se velmi silně odráží také v sérii svatebních portrétů. Vzpomínky na vlastní svatební obřad byly na plátně zachyceny až s několikaletým odstupem. A tak detaily, které se  časem z paměti vytratily, nahrazuje lapidární pohled na svatebčany, a my tak máme možnost pozorovat událost, která má atmosféru takřka snovou. Událost, z níž zbyla pouhá esence, se na obraze znovu zhmotňuje.

Od mírně stylizované figurální malby, z níž svojí naléhavostí vystupují zejména rodinné portréty, není daleko k postavám andělů. Ti jsou ve Zdenině podání velmi civilní. Jako by andělé byli stále přítomni mezi námi…

S figurou se můžeme u Zdeny potkat ještě v jedné podobě, a to v malbě krajně abstrahované až do podoby symbolu. Člověk je zde přítomen jako znak ve vztahu k objektu, obojí je prověřováno v mnoha variacích. Výrazovým prostředkem je v tomto případě především strohá forma kompozice a barevnost, která určuje povahu zachycovaného vztahu.

Od symbolů je už jen krok k pracím zcela abstraktním. Zdena je vnímá jako rovnocennou paralelu k tvorbě figurativní. I když jsou po formální stránce tak odlišné, nesou totéž sdělení. Je v nich přítomno totéž vztahové napětí, stejná stopa původního námětu, stejný vhled do autorčina nitra.

Odtud také vyvstal název výstavy: Stále jsem to já. Vnímavý pozorovatel to jistě dokáže dohlédnout, neboť přes rozptyl námětů a forem je Zdena ve svých obrazech stále přítomná. Ať už maluje sebe samu, svoji rodinu nebo krajinu s viaduktem, který je jí blízký, stále je to ponejvíce ona, kdo z mnoha způsobů vnímání světa vyčleňuje jeho osobitou podobu.